30 ledna 2014

Můj zkouškový život

Upřímně řečeno v INSTA postech smysl moc nevidím, ale tentokrát udělám výjimku a jeden na tento způsob si taky dovolím. A k němu nějaké to povídání na téma "Přežila jsem zkouškové s těžkými zraněními (prozatím slučitelnými se životem)".

KAFE. Běžně kafe piji spíše příležitostně, ale tohle zkouškové si vyžádalo skutečně velké množství kofeinu. Spala jsem strašně málo a kafe z pekárny či menzy (Pokud taky studujete na Útébéčku, na třináctce dělají snad nejlepší kafe na světě!), bylo jedinou možností, jak přežít.



KNIHOVNA. Tohle místo se stalo mým druhým domovem a strávila jsem tam nespočet dní. Ano, dní. Kolikrát jsem se ráno v osm sbalila a vrátila se až před osmou večerní. A že není studium v knihovně nuda, mi dokázali mí spolužáci i noví kamarádi.


PARTY. Za žádné party animal mne považovat rozhodně nemůžete. Minimálně proto, že světelné efekty v klubech by spustily jeden speciální efekt u mě. To mi ale nezabránilo si zkouškové užít. Několikrát jsem vyrazila se svými spolužáky/přáteli do hospody a neskutečně si to užila. Chystám se na článek o svém oboru, vlastně jej mám už skoro napsaný, ale opakování jest matkou moudrosti, a tak sděluji celému světu, že jsme nejlepší obor na světě! Po tomto semestru mu dost nepříjemně teče do bot kvůli poněkud vysoké ztrátě kreditů, ale ti lidi jsou to nejlepší, co mi škola mohla dát. Lepší (nebo možná horší) bandu nejen budoucích manažerů si nemůžete představit, natož pak potkat. Díky za ně! A taky za ňuňáckou psí slečnu Miu, která to nejednou táhla s námi.


POEK. Kromě společných večerů u piva nás stmelovala zkouška z podnikové ekonomiky s níž spousta z nás prohrála (včetně mě), zato dala vzniknout reportům z OH POEK. Nemá smysl uvádět detaily těchto zabijácky humorných počinů mých spolužáků, protože se jedná o vtípky interní, tudíž třetí stranou zcela nepochopitelné. Dovolím si však sdílet jeden obrázek, který zcela přesně vykresluje naše rozpoložení před poslední bitvou.


DOD. Den otevřených dveří nesmím v žádném případě opomenout. Samotnou mne překvapilo, jak se oproti listopadu navýšila účast a hrozně jsem si to užívala. První prezentace byla opět poznamenána nervozitou, ale neviděla bych to nijak tragicky. 



WAR IS OVER. A dneškem to peklo skončilo. Jsem mrzutá, protože jsem to fakt pěkně podělala a strašně se bojím dalšího semestru. Tyhle chyby si znovu nemohu dovolit. Asi je na čase začít to studium brát skutečně vážně. Pravděpodobně bych přežila ten fakt, že nemám vysokou, prostě jsem na to neměla, ale nechci opouštět tohle místo a lidi, kteří jsou moje krevní skupina. Snad poprvé v životě se v kolektivu cítím tak moc dobře, do školy se těším, baví mě. Možná jsem prohrála bitvu, ale válku musím vyhrát, ať to bude jakkoliv těžké. 

Výčitky svědomí, vyhrůžky svého třeťáckého já a vnitřní frustraci jsem se dnes pokusila umlčet Milkami, ale jak tak na sebe koukám, měla bych si i tenhle čin pěkně rychle rozmyslet. Za ten měsíc jsem snědla více kalorických bomb, jak za celý semestr dohromady a nebudeme si lhát, jde to vidět... Ale o tohle nechť se postará tělocvik, teď truchlím a bez Milky to rozhodně nepůjde! :D 

4 komentáře:

  1. Od minulého roku, co jsi začala studovat výšku neskutečně záříš! Hrozě moc ti to na těch fotkách sluší a člověk má lepší náladu, jen se na tebe podívá. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, D. Jsem tu strašně šťastná a o to víc se bojím, že za půl roku vyletím kvůli vlastní blbosti a několika blbým náhodám. Bude to dost kritický semestr.=)

      Vymazat
  2. Vidím to stejně, fakt ti moc sluší a ta černobílá fotka... úžasná!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj feedback.