10 března 2014

AIESECtář?

Konečně sedím. Konečně mám na sobě pyžamo. Konečně to ze mě všechno padá. Konečně do sebe můžu nacpat tu rustikální bagetu s žervé a okurkem. A je mi totálně všichnivímekde, že je půl jedenácté večer!

Vyflustnutá jak žvejkačka
Bylo něco po desáté, když jsem se doplazila na kolej. Od šesti do osmi jsem měla tělocvik a následoval zběsilý úprk, ještě zběsilejší česání/vonění/korektorování a hurá na meeting. Jak tak koukám na svou šéfku, ono na tom sektářství AIESECu fakt něco bude. Ale tihle vám neberou majetek, nýbrž volný čas a hodiny spánku. Žertuji. Zatím jsem spokojená. Asi nikdy nepochopím potřebu zdrobnělin a budování snad trochu přehnané kolektivní hrdosti, ale tohle už je věc každého jednotlivě. Já jsem zvyklá vyčnívat a pokud mi nikdo nediktuje, jak a co si mám myslet, tak žij a nech žít. Ale jsem ráda, že tam jsem.

Článek by me kam se podíváš
Oceňuji však to, co mi organizace umožnila, a to jsem její součástí pět dní. Pokud vše dopadne, jak má, budete si moci brzy přečíst můj článek o projektu Edison, jenž by měl vyjít v MF DNES, ale také v dalších periodikách, která začnu zítra zkontaktovávat, což je prostě pecka a strašně si této příležitosti vážím! Jakože jo, píši pro Krásnou, kdybych měla víc času a chuti, asi bych měla článek i v Top Dívce nebo Popcornu (Tohle bude asi vážně hlavně o nedostatku chuti, protože... No prostě už nejsem cílovka, abych to shrnula nějak kulantně. ), ale to není ono. Chci říct, že s Top Dívkou v ruce na nikoho dojem neudělám a dost možná budu ještě za trapnou, co to píšu za hlody, ale když přijdu s MF... Fajn, taky už to není až tak seriózní, jak to bývalo, ale chápete, ne?

Tanečnicí na kancelářském stole?
Minulý víkend byl bakalářkový, tenhle praxový. Jelikož mám trochu strach sama ze sebe a z toho, že bych se rozhodla z AIESECu odejít příliš brzo, rozhodla jsem se podsunout svůj životopis i jinam. Posílala jsem jej na čumendu svému milému a obratem mi bylo sděleno, že na fotce vypadám, jak kdybych se ucházela o post tanečnice někde v baru. Hm, dobrý, tak dík. Velmi těžce jsem vybrala fotku, na které nemám zmalované oči ani rudou rtěnku, hodila ji do černobíla, protože jsem měla červený svetr a nechtěla jsem vypadat vulgárně a on mi stejně řekne tohle. Ale jelikož mi nebyl schopný říct proč, vyprdla jsem se na něj a sívíčko prostě poslala. Zatím nebudu prozrazovat kam, ale držte palce. Je to jedna z těch společností, kde bych si na stážistku hrála velice ráda. A ať jste v obraze, nakonec jsem zjistila, že se mi jako praxe uzná jak školka, tak jen pouhé členství v organizaci, tudíž celá stáž bude jen o tom, že chci, což je vlastně super.


Připadám vám tu jako žadatelka o pozici dance managera diskotékových tyčí?

A to je pro dnešek vše. Nyní je čas uložit své bolavé tělo na lože a nechat si zdát o nějakém tom volníčku.

3 komentáře:

  1. Já myslím, že je to do životopisu skvělá fotka, mě se teda moc líbí a myslím, že zaujme. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já si teda naopak myslím, že se tahle fotka do životopisu moc nehodí, každopádně ti to tam sluší :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj feedback.