29 března 2014

Ze života brouka

Sobota večer, tak se nebudeme trápit s ničím psychicky náročným, což kosmetika pro mnohé z nás je. Téma je to sice podřadné, ale nepřeji nikomu ty mé stavy u kosmetických článků a videí, kde majitelka pěje ódy na ten nebo ten produkt. Minimálně týden pak přemýšlím, jak obhájit nákup výrobku před svým svědomím a hlavně peněženkou, která je však obvykle naštěstí prázdná.

Dneska si tedy dáme něco ze života blonďatého brouka, který má za sebou další dechberoucí měsíc.

Jednou z největších zkušeností pro mě byl jako obvykle AIESEC. Minulý týden jsme s kámoškou/spolužačkou/šéfovou plnily nástěnku na FAME, abychom studenty nalákali na stáže v zahraničí. A to si tak uzlujeme provázky spojující destinaci s konkrétní nabídkou, když v tom se za mnou ozve: "Promiňte." S úsměvem a chutí poradit se otáčím a najednou mi málem padá brada k zemi. Přede mnou stojí Tomáš Hanák a ptá se na aulu, v níž má večer hrát. Vcelku klidně a srozumitelně ho navedu do sálu přímo před námi a s očima navrch hlavy vracím pozornost Nik. Fakt nevím, kolik tomu chlapovi je, ale vypadá fakt dobře. Český George Clooney. Charisma vyzařuje na míle daleko a v očích má jiskru. A sametový hlas. Nejsem na starší muže, ale tohle byl zážitek.

O týden později jsme měli roadshow. Zní to strašně honosně, ale ve skutečnosti jsme prostě jen zastavovali studenty na rektorátě a informovali jsme je o probíhajícím náboru stážistů. Byla jsem nadšená, z kolika se mi podařilo dostat kontakt a taky jsem zjistila, že mi to s lidmi docela jde. To mi bylo překvapení!


Volný čas mám prakticky jen o víkendech. Ty trávím ve Zlíně četbou, na bruslích nebo sledováním Veronicy Mars. Ten seriál mám stále pod kůží a když jsem minulou neděli konečně viděla film, málem jsem se sesypala štěstím!

Včera jsem k volnočasovým aktivitám přidala návštěvu Malenovic. Nechala jsem tam hodně peněz, ale nešla jsem přes osobní limit, což mi trochu uklidnilo svědomí. Na fotce vám tímto překvapuji své dva nové oblíbence ze skříně. Svetr jsem již dneska vyvenčila a košili to čeká v úterý na test, protože je neskutečně pohodlná, což je pro mě docela klíčové.



Ve středu byl večírek. Ne, to nebyl večírek, to byl mejdan, který nás zase o trochu přiblížil k tomu stát se legendami tohoto města. Myslím však, že jsem dopadla nejlíp ze všech zúčastněných. Vzhledem k pokročilé hodině jsem nakonec přespala u kamarádů na privátě, kde jsem ráno dostala výtečnou snídani, kafe i čaj. Připadala jsem si jako princezna a ani trochu se mi nechtělo domů. Taky proto, že jsem šla přes půlku Zlína nenalíčená a lehce mi to připomínalo uličku hanby. 


Něco vám řeknu. Jestli jsem loni tvrdila, že mám boží život a nepopsatelné štěstí, plýtvala jsem slovy. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak báječné, nestereotypní časy mám před sebou. A také jsem velmi hrubě podcenila úžasnost svých spolužáků. Až mě mrzí, že se ten třeťák tak kvapně blíží.

1 komentář:

  1. Páni, samý super zážitek :) hlavně ty skvělé spolužáky ti závidím. A Veronicu Mars si hned jdu stáhnout ! Dík za tip :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj feedback.