06 května 2014

Znič mě, když to dokážeš!

Uběhl týden a půl, ale mám pocit, že od doby, co mi prsty poletovaly po klávesnici a já plnila řádky editoru svými moudry, uběhlo vody mnohem víc. Nebudu se omlouvat, necítím nutkání cokoliv zdůvodňovat. Upřímně řečeno si nemyslím, že by tu někdo celý netrpělivý vyčkával a každý den klikal, jestli jsem náhodou něco nepřidala. Jestli je to jinak, tak mne to těší a děkuji, přesto však nemohu opomíjet události posledních dní, které mne přinutily zpomalit a začít si dávat život dohromady. Poslední měsíce jsem byla trochu jako neřízená střela, teď už ovšem byla prolita krev a šlo o zdraví. O zkouškách a s nimi spojené ohrožené budoucnosti na škole nemluvě. Nějaké střípky z každodenního života si můžete prohlédnout na mém Instagramu a víc bych je asi nerozebírala. Stejně by to bylo pořád dokola totéž - školy nad hlavu, já na hlavu a banda neuvěřitelně báječných přátel.

Berme tento post tedy jako message o tom, že žiji, ale taky poselství. Nevím, co s tím blogem dělat. Rušit ho nebudu, ale je pro mě zkrátka krajně nepohodlné cpát na jeden web kosmetiku a zároveň knihy spolu s na morálku apelujícími či nad každodenním životem zamýšlejícími se výplody. Určitou představu řešení mám a nemusíte být žádní géniové, aby vás napadlo také, ale nějaké závěry si nechám až po zkouškovém. Teď je totiž čas na to být sobecká a neohlížet se na nikoho jiného, než jen a jedině sama na sebe. 

Áčkům zdar a sto pěti kreditům zvlášť!

2 komentáře:

  1. Adél, po novém roce se mi tvůj blog z bloglovinu ztratil. Nabila jsem tedy dojmu, že si přestala psát, až teď mě po několika měsících napadlo namačkat adresu blogu do vyhledávače a vualá! Jsem tak ráda, že si nepřestala blogovat, snad budeš ještě psát. Hodně štěstí při zkouškovém :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj feedback.